Exekuce jsou již dlouhou dobu téma politické, nikoliv právní, nebo ekonomické. Rychlost a četnost prováděných změn navíc znemožňuje vyhodnocování jejich dopadů. Výsledkem jsou často nesystémové změny negativně dopadající na věřitele a jeho práva. Asociace inkasních agentur v této souvislosti považuje za nutné upozornit na snahy o výrazné omezení vymožitelnosti práva v České republice.

Zapomíná se, že na počátku každé pohledávky stálo něčí pochybení, porušení dohodnutého a nesplnění závazku. Exekuční proces je současně posledním krokem v řadě snah věřitelů pohledávku vymoci mimosoudně po dobu mnoha měsíců. Činnost exekutora není v žádném případě svévolná, je přímým důsledkem soudního rozhodnutí a je zásadním způsobem regulována a dohlížena. Vnímáme tedy, že za snahou řešení exekutorské tématiky je převážně zájem získat politické body, než situaci opravdu vyřešit.

Má-li stát zájem řešit dopad exekučního řízení na dlužníky, měl by dle názoru Asociace inkasních agentur jít příkladem a zaměřit se na vlastní pohledávky. Tvorbu sociální politiky na účet soukromých firem je nutné zásadně odmítnout. Stát by měl přestat odsávat vysoké částky z dlužnických úhrad formou DPH. Snížením DPH by došlo k zásadnímu urychlení splácení dluhů a tak dřívějšímu návratu dlužníků do standardní ekonomiky, tedy státu by se tato investice velmi vyplatila.

Dalším ze zavrženíhodných nešvarů dnešní doby je tvorba zákonů, které mají retroaktivní účinek. Stabilita právních systémů a očekávatelná míra jistoty úspěchu ve sporu jsou zásadní pro rozhodování věřitelů o dalších krocích. Úpravy zákonů předváděné politiky jsou však často za hranicí právního státu, kdy se mění zpětně pravidla a poškozují se tak masivně věřitelská práva. Z historických křivd lze jmenovat například rozhodčí doložky, nově se do výčtu porušení věřitelských práv promítá například přijatá úprava porušující jistotu úhrady 30% závazku v insolvenčních řízeních zahájených před 1.6.2019. Tak, jak se při debatách o rozhodčích doložkách zapomíná na to, že rozhodnutí rozhodčích soudů byla následně potvrzována soudy státními, které nařizovaly výkon rozhodnutí, tak se nyní při rozhodování o insolvencích zapomíná, že dluh uspokojovaný v insolvenčním řízení vznikl dávno před krizí a věřitel svá rizika hodnotil při vědomí existujících zákonů.

Že zde existují resty v exekucích z let dávno minulých, všichni, jež se dluhové problematice alespoň okrajově věnují, vědí. Proč by však tyto resty měli sanovat soukromí věřitelé? Proč se dlouhodobě neřeší otázky odvodů DPH z neuhrazených faktur, jak navrhují mnozí věřitelé a jejich svazy? Nápady typu zastavování či dokonce rušení exekucí, dokreslují chybějící právní jistotu v České republice. Některé z diskutovaných změn by také mohly vést k výraznému omezení vlastnického práva.

 „Navrhujeme, aby se zákonodárce soustředil na skutečné systémové změny ve vymáhání pohledávek, uchopení celého řetězce aktivit a neuchyloval se jen k dílčím změnám omezujícím práva věřitelů, kteří jsou často obíráni nerovným přístupem o své nároky, a to je pak staví na hranu dalšího přežití. Rozhodně odmítáme nerovný přístup k věřitelům – snahu státu preferovat zejména své pohledávky – a retroaktivní změny prováděné v zákonech. Každý věřitel potřebuje dopředu vědět, jaké má možnosti a co jednotlivé kroky obnáší,“ uvedl Radek Laštovička, prezident AIA.