15.lis 2021
Tato otázka rezonuje mezi odborníky na mimosoudní inkaso pohledávek již mnoho let. Je to přece dlužník, který porušil dojednané podmínky, proto by měl dodatečné náklady uhradit. Nebo ne? Další otázka je, jak vysoká by tato úhrada nákladů měla být.
„Asociace Inkasních Agentur (AIA) je nyní asi jediná organizace, kterou jak přenášení nákladů, tak jejich výše, trápí. Vídáme případy, kdy je náklad vymáhání i několikanásobně vyšší, než samotná jistina. Vnímáme to jako problém, ale sami s touto situací nejsme schopni nic udělat,“ uvedla Jana Tatýrková z Asociace inkasních agentur.
Po letech práce s tématem je v zásadě jasné, že cestou k usměrnění praxe by mohlo být odvětvové doporučení, postavené na základě nezávislého průzkumu, popřípadě následně zákon, či vyhláška.
Dle průzkumu spolku Lighthouse, který se uskutečnil mezi sociálními pracovníky a sociálními kurátory, by náklady vymáhání měl nést jednoznačně dlužník (90,3% respondentů). Z uvedeného průzkumu vzešla i preferovaná výše nákladů, pro kterou se vyjádřilo více než 50% respondentů. „AIA jednoznačně vnímá, že je to právě průzkum spolku Lighthouse, který by mohl prospět k formování trhu a zvýšení jeho transparentnosti a kultury“, uvedla Jana Tatýrková. „Budoucí cestou by pak mohlo být využití lokální implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady o správcích úvěrů, kupcích úvěrů a vymáhání kolaterálu, která by tuto výši nákladů mohla stanovit,“ dodává Tatýrková. Nezbývá než doufat, že cesta kultivace finančního trhu započatá novelami Zákona o spotřebitelském úvěru bude zdárně pokračovat a otázka výše přenášených nákladů mimosoudního vymáhání na dlužníky bude konečně zodpovědně a spravedlivě vyřešena.